“Mohla za to babiččina hudební skříňka.

Malá krasobruslařka točící se za zvuku Labutího jezera.

Milovala ho.

Bez toho, aby si poslechla její melodii nemohla spát.
Pak jí slyšela i ve svých snech.
Pak pořád.

I ona se stala bruslařkou.
Točit se a točit, dokud nepřestane hrát hudba.
Ale ta hrát nikdy nepřestala. Začala vídat temné, pavoučí věci.

Když nepomohl klozapin, vrhla se na heroin.
Na střelnici se potkala s Anarkim. I on viděl věci.

Stala se z nich nerozlučná dvojice ... dokud se věci, co viděli, nestali skutečností.”